Foto a text Astarte
Od jara jsem na soukromý scrap pořádně ani nesáhla. Nemoci a následné krásné počasí moje scrapbookové plány těžce vyautovaly. Ale teď již nebylo vyhnutí, důležité narozeniny se blíží, potřebujeme pozvánky.
Volal mi můj otec. Neklamné znamení, že něco potřebuje. Na novoročenky i narozeninový dárek pro mamku je moc brzy – byla jsem zvědavá 🙂 Potřeboval pozvánky na letní oslavu svých šedesátin. Při popisu „jen tak něco spíchni v počítači“ mě polilo horko při představě šest let zanedbávané počítačové grafiky (hádejte jak dlouho scrapuju) a začala jsem vyjednávat. „Co kdybych je radši scrapla?“ Nakonec jsem scrapbookové pozvánky usmlouvala. Je to sice víc práce, ale zase práce, která mě opravdu baví. Navíc – pozvánky „jen tak nějak spíchnuté v počítači“ má kdekdo, můj táta bude mít krásné scrapované 🙂
Domluvili jsme dvě sady, jednu pro kolegy z práce (tu ukáži dneska) a druhou takovou veselejší pro kamarády (ta bude na příští článek).
Pro kolegy z práce jsem tedy udělala poněkud civilnější formu. Nějaké to zlaté embossování, barevný proužek na rozveselení, texty normálně na tiskárně, nadpisy vyříznuté na Silhouettu v neobvyklém fontu (Fashion Victim – http://www.dafont.com/fashion-victim.font). A nějaké 3D ozdůbky na vylepšení. Dělala jsem pozvánek osm, takže jsem rovnou vyfotila postup sériové výroby.
Na zdobení jsem pak použila různé kamínky a perličky, jak vidíte na další fotce. Jednou jsem zkusila i svorky, ale pak mi došlo, že na druhé straně budou vidět packy, což už přeci jen není tak úhledné. Podlepovat druhou čtvrtkou se mi pozvánky nechtěly, tak svorky mám jen na jedné.
Za dvě (krácená) odpoledne bylo hotovo. Druhá sada pozvánek bude trošku neobvyklejší a otestuji si při ní embossování na kov, tak mi držte palce. A omluvte prosím zabělené části textů – táta říkal, že mu na oslavě bude stačit banda kamarádů, co by dělal ještě s bandou scrapbookařek 😀
