Foto a text Astarte
Ani ne dva týdny před vánocemi jsem učinila finální rozhodnutí – bez přáníček to nepůjde!
Před pár lety, když jsem ještě byla doma na mateřské, bylo otázkou scrapbookové cti, aby bylo každé přáníčko jiné, nápadité, zajímavé a do detailu propracované. Obávám se, že toto zůstane výsadou žen v domácnosti. Od té doby, co běhám mezi prací, školkou, domácností a nákupy, je hlavní předvánoční úkol přežít. U přáníček to znamená, že musí být za jeden večer hotovo a nesmí to na nich být poznat 🙂 Takže jsem si takhle třetí adventní neděli večer rozložila na stole přáníčkovou manufakturu.
Asi hodinu mi zabralo vymyslet a vyzkoušet „prototyp“. Celkem jednoduché a doufám elegantní přáníčko, kde hlavní roli hraje strojové šití, hvězda z ručního papíru a bíle embossovaný okraj.
Poté už začala práce ve velkém. Finální velikost jsem plánovala na 10×15 cm, připravila jsem si tedy ke každému přání dvě kartička, jednu 10×15 cm a druhou v jiné barvě 9×14 cm. Na menší kartičky jsem na šicím stroji vyšila bílou nití rámeček a dala jsem si pozor, aby konce nití koukaly v místě, které nakonec překryje hvězda.
20 minut.
Nanesení embossovacího prášku na kraje menších kartiček jsem provedla svou oblíbenou technikou – přejede se okraji kartičky přes embossovací průhledný inkoustový polštářek a pak se ponoří do kopečku prášku. Krásný nepravidelný sněhový okraj zaručený.
Úplně nejhorší byl nadpis, který jsem také embossovala. Než jsem jedenáctkrát ozdobně napsala Veselé vánoce, dávno už mi veselé nepřišly.
40 minut.
Hvězdy jsem si namalovala podle šablony a vystříhala ze silnějšího ručního papíru, aby vypadaly … jak ono se tomu říká .. nevtíravě luxusně 🙂 Kraje jsem objela ničičem (Tim Holtz Distresser) a milé hvězdičky jsem nepravidelně cik cak prošila na šicím stroji. Zezadu je lípla kus oboustranky, na kterou jsem uchytila všechny čouhající nitě a hvězdy přilepila na menší kartičku přáníčka.
40 minut.
A finální kompletace. Každá hvězda dostala ještě jednu blýskavou svorku pro svátečnější pocit a lepší upevnění, a pak už zbylo jen doupravit spodní větší kartičky nějakým tím inkoustováním a odrbáním ničičem a obě kartičky přilepit na sebe.
20 minut.
Suma sumárum, 3 hodiny času, 12 hotových přáníček a jedno vykoupaný dítě 🙂
Tímto se ovšem nechci nějak vytahovat, jak jsem rychlá a šikovná. Mnoho z vás by to stihlo i rychleji, protože jako švadlena nestojím za nic. Spíš jsem chtěla ukázat, že i za pár hodin času se dá ledacos stihnout. Není to ovšem žadné velké originální scrapování pro vlastní potěšení, ale i tak je každé přáníčko trochu jiné, svoje … a důležitý je nakonec výsledek. Dvanáct doufám potěšených lidiček.
Krásné Vánoce, Astarte
