Foto a text Astarte
Stužky jsou asi nejneuložitelnější (a nejzlomyslnější a nejneposlušnější ) část mého scrapbookového vybavení. V průběhu let jsem vystřídala několik různých způsobů jak je nějak zpacifikovat – aby se nemačkaly, byly po ruce, dalo se z nich dobře vybírat a po odstřižení zase jednoduše uložit. Sepsala jsem celou tu anabázi, třeba si z ní nějaký ten nápad vyberete a často je důležité zjistit i to, kudy cesta nevede 🙂
Ty první opravdové scrapbookové stužky jsem měla pěkně namotané na cívkách a uložené v krabičce, ale jak stoupala moje stužková vybavenost a cívky došly, bylo jasné, že to chce nějaký lepší systém. Pro začátek jsem udělala alespoň přetřídění podle druhů, nacpala je do sáčků, sáčky do krabice, krabici do skříně. A teď ten systém… (Poznámka na okraj: kdo mě už trochu zná, ví, že miluju všechny možné organizéry, kartotéky, organizační systémy .. prostě všechno co dělá z chaosu řád a usnadňuje život. Z toho důvodu jsou pro mne ty stužky neustálou výzvou – jinak by při mé potřebě a spotřebě úplně stačila ta krabice.)
Projela jsem internet a pro nedostatek prostoru a cívek jsem vyloučila všechny ty skvěle vypadající organizéry typu cívky navlečené na tyči. Je to možná pěkná dekorace scrapbookové pracovny, ale já potřebuji používat víc stužek než těch dvacet, co všude ukazují. Také nechci za cívky platit víc než za stužky a navíc pořád chovám podezření, že se přece musí odmotávat. Nějaké přichytnutí konce stuhy lepicí páskou se zatím vždycky ukázalo velice dočasné a špatně se mi s tím pracuje.
Z objevených možností se mi nejvíce zalíbil patent Ribbon Ring (http://www.ribbonring.com). Vypadalo to velice použitelně, ale bohužel nedosažitelně. Zásilka ze zahraničí by ho neúměrně prodražila, to si zase radši koupím další stužky 🙂 Jako správná česká kutilka jsem se ale nezalekla. V papírnictví jsem sehnala pevnější fólii, která ještě šla stříhat nůžkami, a udělala jsem si jakousi domácí verzi. Vůbec to není špatný systém. Pro mě jediny problém je, když jsou stužky přes dva metry dlouhé – nemám vhodné místo na zavěšení. Aktuálně svůj domácí „ribbon ring“ využívám na krátké zbytky stužek.
Čas od času mě pak chytl nějaký další nápad, co se těmi zatr.. stužkami. V případě velkého vzepjetí tvořivosti jsem se i rovnou pustila do realizace, takže jsem měla stužky třeba přichycené oboustranou lepicí páskou na vnitřní straně dveří skříně (asi dva týdny, než mi začly odpadávat), nebo jsem se je pokoušela namotávat na ruličky od alobalu a zajistit pruženkou prádlovou (tak se opravdu odborně jmenuje guma do kalhot :-).Ovšem i zajištěné pruženkou se stužky kroutily, míchaly a odmotávaly, takže hledám dál.
V zahraničních časopisech se začaly objevovat krabice na stužky. Základ tohoto systému je, že každá stužka má v krabici vlastní díru, ze které čouhá a dá se vytahovat. Pokud máte stužek stovky druhů, je to poněkud náročnější na prostor, ale zase přehledné, stužky se nikam samy neodmotávají, nepletou se a nemačkají. Měla jsem přebytečné podlouhlé krabičky ze sady krabic z Ikei. Pořád jsem nevěděla, co s nima, a na tohle použití se hodily výborně. Nožem na koberce jsem prorazila dírky a ze čtvrtky udělala vnitřní přihrádky, aby stužky nenapadlo koketovat se sousedkami. Krabičky mají i gumičky na zajištění, takže se při odmotávání neotvírají a nic se nestane ani když upadnou – no má to jedinou vadu. Přestali je vyrábět!!! A já vždycky Ikei tak důvěřovala.
Naštěstí v této kritické době Aktijka někde vyštrachala .. ehm.. „kartonový organizér na stužky“ Dá se i pěkně scrapbookově nazdobit a pevně doufám, že budeme kamarádi a kauza ukládání stužek bude mít konečně svůj dobrý konec.
