Foto a text Stáňa B.
Oslovil mě jeden milý mladý muž, že by chtěl pro svou kamarádku dárek k ukončení studia. Říkal, že má ráda citáty Karla Čapka a taková „knížka citátů Karla Čapka“ by se jí určitě líbila. „Není problém“, slyším se odpovídat, bez jediné představy, jak by měla taková knížka vypadat. Noooo, naslibovala jsem hory doly, černý les. Mladík byl spokojený :-). Pomalu mi začalo docházet, co jsem si to na sebe zase vymyslela. Ale zároveň s těmi černými myšlenkami, přicházely i nápady a naštěstí spoustu nápadů :-). Poradila jsem se s pár šikovnými kamarádkami ohledně velikosti a stylu. Od myšlenky na A4 popřípadě čtverec jsem brzy upustila a výsledkem byla velikost A5 na výšku, svázat zutterem, ale ten styl a barevnost mi stále dělaly těžkou hlavu. První myšlenka – černo-bílá kombinace – se mi zdála smutná, druhá myšlenka už byla veselejší – odstíny šedé doplněné pastelovými barvami (žlutá, zelená, modrá)…………… a pak to přišlo. Šikovná kamarádka mi nasadila brouka do hlavy. „Zkus to ve vintage stylu!“ Já se nejdřív lekla, protože jsem v tomto stylu nikdy nic nedělala a některá vintage dílka se mi ani moc nelíbila (vintagerky prominou). Myšlenku jsem ale převalovala v hlavě sem a tam a pak jsem si řekla, že je to úúúžasná výzva. Nebudu se srovnávat s profi vintagerkama, ale udělám si svůj „stánička vintage styl“. Pak už šlo všechno ráz na ráz.
Nákupy – první nejoblíbenější část tvoření – probíhaly postupně, krásné papíry, ruční papíry, velké květy, háčkovaná páska, visačky, přívěsky, provázky, krásnou washi pásku, hnědý razítkovací polštářek (nechápu, jak jsem do té doby mohla bez něj být) a spoustu dalších nezbytností.
Samotný proces tvoření probíhal po večerech a nocích (všechny myslím znáte, zvláště vy, které máte děti), ale i tak jsem si moc užívala tuto báječnou výzvu. Trochu jsem se bála, co z toho všeho vznikne, ale taky jsem se moc těšila.
Citáty jsem si připravila v PC, upravila velikost, písmo, rozvržení… vše jsem vytiskla na slabší čtvrtky, rozstříhala na příslušnou velikost. Bohužel zatím nevlastním skoro žádná razítka, která by se dala použít k tomuto stylu. Proto veliké díky posílám kamarádce Lence, která mi ochotně půjčila razítka svoje. Po dva nebo tři večery jsem upravovala stránky s citáty, razítkovala a „patlala“ kraje, no hnědá jsem byla až za ušima. Krásné scrapbookové papíry jsem rozstříhala na příslušnou velikost a kouzlila s nimi. Vznikly kapsičky, skrýše na visačky, šila jsem, lepila jsem, razítkovala jsem a zase znova dokola od začátku, použila jsem i horké embosování.
Desky jsem vyrobila ze silnějšího kartonu a polepila krásným hnědým papírem, který vypadá jako kůže.
Když bylo vše hotovo a připraveno (kromě zdobení desek) poslala jsem celé dílko kamarádce Lence do Prahy, kde dostalo finální podobu, a to svázáním na zutteru (bohužel ho ještě nemám, ale snad už letos uprosím Ježíška 🙂 ). Lenka mi dílko svázala a přidala dírky na svázání, které zpevnila průchodkami.
No povím Vám, když jsem doma balíček rozbalila, sama jsem si musela sednout na zadek. Bylo to nádherné a měla jsem obrovskou radost (je třeba se umět pochválit :-)).
Zbývalo dozdobit desky, mašličku na svázání a krabičku na předávání. Se zdobením desek jsem si také pohrála. Velké květy jsem „popatlala“ hnědou barvou, použila jsem provázek, kam jsem navlékla ptačí klícku, omotala, uvázala, nalepila květ, do jehož středu jsem tavkou přilepila tmavě zelené růže, dozdobila jsem háčkovanou krajkovou páskou, titulem knihy, dozdobila jsem ještě pár vnitřních stránek. K tomuto se mi skvěle hodila sada kartonových výseků od další mojí kamarádky Martinky (tímto jí také posílám velikánský dík). Do připravených kapsiček a schovávaček jsem vložila listy na poznámky, na další citáty, na věnování, vložila jsem visačky s citáty a kniha mi rázem trochu ztloustla.
Před předáním jsem ještě ozdobila krabičku na knížku ve stejném duchu, protože se mi nechtělo knížku předat tak „nahou“.
Dáreček byl předán, mladý muž byl dojat a byl nadmíru spokojen. Dáreček už je předán i osobě, pro kterou byl zhotoven. Reakce byla prý nádherná, slečna je moc spokojená a já jsem spokojená s ní.
Jak se dílo podařilo už posuďte vy….
Stáňa Bicková 🙂
