Foto a text Astarte
Zjistila jsem, že vám ještě dlužím jeden loňský článek – druhou variantu pozvánek na šedesátiny mého otce. Zajímavé na ní byly hlavně pokusy s embossováním na příbor. Třeba se vám to bude někdy hodit.
Loňské léto bylo dost náročné. S výrobou pozvánek jsem sice souhlasila (jaký lepší dárek mohu svému otci dát, než něco jedinečného), ale zároveň jsem si hleděla práci co nejvíc ulehčit. Nejlépe nějakým zajímavým nápadem, abych mohla ušetřenou práci vydávat za supr originálitu. A další věc – měly to být pozvánky pro opravdu úzkou skupinu nejlepších kamarádů, chtěla jsem, aby si každý z té oslavy odnesl také nějakou trvalou památku.
Výsledek vidíte sami již na titulce. Jako podklad jsem použila veselé potištěné papírové talíře, které zároveň odkazovaly na nějaké to dobré pohoštění. Text jsem částečně vyřezala na Silhouette a částečně pro lepší čitelnost vytiskla a nalepila v proužcích. I to hodně práce ušetří. Jako zlatý hřeb je pro každého hosta zcela funkční opravdová vidlička. Jednak to dokreslí atmosféru a jednak zůstanou na památku. Nejsou to vidličky úplně obyčejné, ale poněkud přerostlé. Chtěla jsem nějaké hezčí, festovnější, ale aby se daly koupit samostatně a měly na držadle místo na embosování .. už tak jsem paní prodavačce přivodila slušný šok, když jsem vybrala tu správnou a řekla, že jich chci osm.
Doma jsem si prvně vzala pokusně svoji domácí vidličku a jala jsem se embosovat. Číslo jsem napsala takovou tou fixou pro embosování, prášek se přilepil normálně, ale zatavení horkovzdušnou pistolí byla švanda. Kov vede teplo mnohem lépe než papír, což mělo dva důsledky. Embosování trvalo mnohem déle než obvykle na papíře, nicméně rychle jsem pocítila proč a kam se to teplo ztrácí. Takže až se někdy pustíte do embosování nečeho kovového, vemte si na to třeba chňapku 🙂 Jo a vychládá to taky podstatně déle než papír, ale jsem učenlivá, spálila jsem se jen jednou.
Vidličky jsem k pozvánkám částečně přilepila takovýma těma samolepícíma kolečkama, která se dobře odlepují, a částečně přišila. A tady už máte výsledek v plné kráse. Já jsem byla spokojená, táta spokojenej, kamárádi prý taky čučeli .. jen na mne žádné přáníčko a vidlička nezbyla, jenom ta moje domácí pokusná 🙂
