Text a foto Píďalka
Před více než rokem jsem slíbila tetě, že jí udělám obrázek naší rodiny na zeď. Hrozně se mi líbily tzv. shadow boxy – plastické rámečky rozdělené příčkami na menší oddíly, které se zdobily fotkami, papíry a všemi možnými scrapbookovými ozdůbkami. Takový rámeček byl ale u nás v té době nesehnatelný a nesehnatelný byl i klasický plochý rámeček rozdělený na části, do kterého by se vešly více než tři fotky. Jsme velká rodina a chtěla jsem, aby teta měla fotku všech nejbližších, takže tři fotky pro mě byly naprosto nedostačující. A tak jsem musela improvizovat. Výsledný obrázek měl tehdy veliký úspěch, takže když jsem nedávno potřebovala dárek pro kamarádku ke kulatinám, pustila jsem se do něj znova a postup pro vás trochu nafotila.
Od manžela kamarádky jsem vyzvěděla, jak by měl výsledek vypadat, zadání znělo: rám ze světlého dřeva a barvy tak, aby ladily s přehozem na postel – červená, modrá, zelená, žlutá, oranžová, vše jasné výrazné primární barvy (docela divoký přehoz, že?)
Jako základ jsem v obou případech použila rám RIBBA z obchodního domu IKEA. Má rozměry 50 x 50 cm a vyrábí ho ve třech variantách – z hliníku, břízy a tmavě hnědého dřeva. Do rámu jsem si musela koupit karton na rámečky a na podklad, oboje samozřejmě také 50 x 50. První poznatek – s tmavě hnědou se pracuje mnohem lépe, snadněji se ladí barva rámu k barvě mřížky (a navíc tmavě hnědý podklad je můj nejoblíbenější, protože se hodí ke všemu).
Naplánovala jsem si velikost okýnek a rozmístění fotek. Mám ráda, když jsou fotky různě velké, na druhou stranu jsem systematik a mé výtvory bývají dost uspořádané. Fotky taky musí být dostatečně velké, aby byly vidět i z větší dálky než půl metru. Jako ideální se mi tedy jevilo rozdělení na 3 x 4 políčka o velikosti 11 x 15 cm, s rámečkem o tloušťce 1 cm a obvodovým okrajem 1,5 cm. Na velké fotky jsem některá okénka sloučila. Druhý poznatek – 1 cm rámeček je dost tenký, takže jsem nakonec na každou stranu přidala 2 mm.
Po narýsování mřížky jsem potřebná okénka vyřízla (vyřezávacím nožem na skleněné podložce a samozřejmě podle pravítka) a pak překreslila na podkladový karton. A konečně nastala ta zajímavější část – zdobení a lepení.
Celý obrázek se dává pod sklo, takže nelze používat příliš plastické ozdoby, maximálně brads, plošší knoflíky nebo chipboards. I tak se ale nabízí spousta možností.
Fotky doporučuji vyvolávat ve velikosti 9 x 13 eventuelně 13 x 18. A pokud jsou barevně nejednotné, nejsnáze je sjednotíte vyvoláním v černobílé nebo sépii.
Jednotlivé obdélníčky jsem zdobila samostatně, a až jako celek je nalepovala na podklad, takto je totiž možné třeba i šití na stroji. Každý obdélníček je potřeba udělat o něco větší, než je velikost rámečku, aby pod rámečkem, který je ve finále trochu ve vzduchu, nebyly okraje obdélníčků vidět. Třetí poznatek – ne do všech okýnek dávejte fotky, dobře vypadají nápisy, nebo prostě jen různě zkombinované papíry a ozdoby.
Jakmile je všechno ozdobené a nalepené podle mých představ, je možné ještě nějakým způsobem upravit mřížku, já ji například inkoustovala distress inkoustem a sem tam orazítkovala pozaďovým razítkem mřížky. Lépe pak vše ladilo s dřevěným rámem, ale jak jsem psala, s tmavě hnědou se pracuje lépe a myslím, že i lépe vypadá, fotky a zdobení tam víc vyniknou.
Konečně tu máme finální krok – nalepení mřížky. Aby celek víc připomínal shadow box, lepila jsem mřížku na silnou oboustrannou pásku. Čtvrtý poznatek – nejdřív polepte páskou levý okraj, potom přiložte mřížku na pravou stranu obrazu, vyrovnejte jak je potřeba (ale levý konec držte ve vzduchu nebo ho něčím podložte). Až máte levou, horní i spodní stranu přesně srovnanou, přilepte vlevo mřížku na pásky. Pak mřížku překlopte a polepte kousky pásky zbylá místa. I když zní tento postup složitě, je to mnohem lepší, než když jsem poprvé vyrovnávala mřížku už přichycenou k okraji. Každý milimetr nepřesnosti je tu totiž poznat.
Pak už jen stačí zasklít, zabalit a těšit se z radosti, kterou svým dárkem vyvoláte.
Ještě poslední poznatek – volte raději tlumenější barvy, tentokrát jsem vzhledem k zadání vybrala hodně divokou sadu papírů (ladící sada papírů vám usnadní práci) a výsledek mi přijde hodně divoký a roztříštěný. Pro představu se můžete podívat jak na moji prvotinu (kterou mám vyfocenou jen jednou a navíc pod sklem), tak i na moji „druhotinu“ a názor už si udělejte samy.
